Většina z nás si svůj svatební den dříve nebo později na vlastní kůži zažije, jaké je ale obstarávat živou hudbu na svatbu? Zeptali jsme se zpěvačky a houslitky kapely Barbory Klárové.

Kde hrajete s kapelou nejčastěji a kde nejradši?

Obvykle hráváme na firemních večírcích, soukromých oslavách, narozeninových večírcích, kulturních událostech a v neposlední řadě na svatbách. Myslím, že mohu i za kluky z kapely oficiálně oznámit, že nejpříjemnější atmosféra bývá právě na svatbách. Kromě hojnosti jídla a pití to je příjemná a uvolněná nálada plná sdílené radosti.To se pak hraje samo! Občas se ale přihodí, že je společnost natolik rozjařená, že nás nechtějí pustit domů. Což nám samozřejmě lichotí, nicméně i hudebník se po pár hodinách unaví.

Jaký máte repertoár a co hrajete nejradši?

Základ repertoáru tvoří nestárnoucí jazzové standardy, které se snažíme oživit vlastními aranžemi. Moc rádi také hrajeme latino rytmy, například od Antonia Jobima. Rádi také přibíráme popovější melodie, které si s námi mohou broukat všichni v sále (např. Hello, Part Time Lover, Get Lucky, Tears In Heaven od Erica Claptona atd.), zamilovali jsme se také do písní Norah Jones, Zuzany Navarové nebo nejnověji francouzské Zaz. Nebráníme se ani zařazení do škatulky “gypsy music”, jelikož francouzští “pouliční” muzikanti jsou pro nás nesmírně inspirativní.

Jak často a na jaký popud svůj repertoár rozšiřujete?

Jakmile se někdo z kapely zamiluje do nějaké písně, prostě ji nadhodí na zkoušce a ostatní buď souhlasí, nebo ne. V prvním případě se ji snažíme už na nejbližším vystoupení zahrát. Nedávno jsem třeba objevila nádhernou Stingovu melodii Shape of My Heart. Zpívala jsem si tu krásu asi dva měsíce v kuse, než na zkoušce Štěpán jen tak mimoděk mezi dvěma skladbami hrábl do strun a zahrál právě předehru téhle pecky. Zaječela jsem radostí: “Ty to znáš?!? To musíme hrát!!!”. Tak to hrajeme. Jinak jsme také otevřeni secvičení skladby na přání, pokud je to v našich silách – instrumentačně a interpretačně.

Už jsme se učili na svatby nejeden valčík!

To je jednoduché. Znáte přece to rčení “pohoda – jazz”, ne? Tak samozřejmě se musí taková hudba líbit především budoucím novomanželům. Osobně si myslím, že hudba podobná našemu repertoáru neurazí mladé a pamětníci zaplesají. Nebo naopak. A proč právě my? No přece protože jsme doslova přistiženi přičinu a tím činem je JAZZ!